Zkoušky IPO, KK Olomouc Neředín: Bart - UPr2, Berry - StPr2, 30.3.2013
V sobotu 30. března jsem úspěšně složila v kynologickém klubu Olomouc - Neředín další dvě zkoušky se svými borderkami. S Bartem zkoušku UPr2 a s Berrym StPr2. Rozhodčím byl pan Miroslav Vávra. Byla to ovšem Barťova druhá nejhorší zkouška v životě.... (první bylo BH ve Vlkoši)
Byla jsem si s klukama vyzkoušet Neředínský cvičák alespoň v pátek před zkouškou, jelikož jsme tam ještě nikdy nebyli. Kluci si to tam očichali, lehce jsme pocvičili a jeli se na to vyspat domů. Můj první dojem byl sice trochu rozpačitý: nechápu, proč mají hned vedle cvičební plochy kotce se psy otočené na plochu. Psi v kotcích se jim tam šťaví a pes, se kterým se cvičí, musí být radostí bez sebe, že po něm brejlí hafani a dělají randál... No nic...
Ráno jsem dojela do Neředína na cvičák jako první, aby se kluci mohli aklimatizovat, zase si to očichat, aby pak nebyli moc splašení. Berrušce jsem chtěla dát granulky za pěkné čekání, ale nevzal si je... Nebyl nějak ve své kůži. Na to se mi Barťa vyvlíkl z obojku, když jsem si chtěla ještě cosi podat z auta. Nevěnovala jsem tomu až tak pozornost...
Prvně se jelo na stopy a na Berruščino StPr2. Terén bylo pole s ozimem, poněkud mokřejší po roztáté sněhové nadílce, ale mohlo by být i hůř. Jedna strana pole byla delší hrana prohledávané plochy, zbytek byl vyznačený jen cedulkami. Berruš hledal pěkně, nikam moc nevybíhal, ale standartně občas brnknul o pach, hledal, hledal, nenašel, tak šel hledat zase jinam a posléze ten předmět tam přece jen našel. Tohle neuniklo pozornému panu rozhodčímu a tak dostal Barruš bodovou ztrátu. Dále se ještě nezdála panu rozhodčímu vytrvalost při hledání, ale mně se nezdálo, že by vytrvale nehledal. No budiš! Berruš dostal 91 bodů a známku velmi dobou. Spíš bych mu možná srazila nějaký ten bodík za poslední označení. První tři předměty Berry pěkně zalehl, ale ten poslední, ten už zalehávat do toho mokra nechtěl, tak nechal zvednutý zadek :-)
Po stopách se přezkušovaly BéHáčka, pak IPO a po nich šel Barťa na UPr2. Byl tedy asi desátý hafča na place. Ráno byla plocha ještě jakž takž zmrzlá, ale postupem času sníh změkl a změnil se na břečku a ta se ještě rozchodila do totálního blátivobřečkového humusu. K tomu ještě Barťa už od začátku koukal po jeho oblíbené československé vlčici, takže pozornost zrovna optimální neměl. Jakmile jsem s ním nastoupila k rozhodčímu, začal problém. Barťa spouštěl zadek na sednutí jak s hnojem. Myslela jsem, že to je tím, že ještě přemýšlí o vlčici, ale tím to nebylo. Barťa si pak po celou dobu zkoušky prostě premiérově odmítal sednout do mokra. To mě samosebou hned na úvod rozhodilo, takže aport volný jsem mu hodila 650 gramový a přes překážky jsem mu házela kilovku... Ale zvládnul je, až na to sedání. Pak ještě jsme nezvládli vysílačku, jelikož byla vyznačena těsně kolem překážek a aportů, ale dostali jsme druhou šanci dál od překážek a to už Barťa zvládnul krásně za plný počet bodů. Odložení Barťa taky ustál. Chodila mu po place háravka. Za odložení dostal druhý plný počet. Ten zbytek byl ale s tím sedáním tak strašný, že jsem si myslela, že nám ta zkouška ani nemůže vyjít. Navíc to Barťa odchodil tak strašně zplihle, bez života, tvářil se jak boží umučení, no prostě: všechno bylo jaksi špatně. Ale i při té hrůze to vyšlo. Zázrak! Barťa dostal 82 bodů a známku dobrou.
A aby toho nebylo málo, vzala jsem Berruš jako pomocného psa na speciály pro BH, ale to, co Berry dělal, jsem ještě nikdy neviděla: Berruš se pokoušel zmizet aspoň za moje nohy a celou dobu se tak rychle olizoval - konejšil, že jsem jen valila oči. Bobek malej...
Nevím, jestli to prostředí tak nějak komplexně špatně působilo na Barťu i na Berruš, nebo se tam jen vyskytovali někteří psi, kteří se našim klukům nelíbili, ale fajn tam klukům nebylo ... :(